Vrátíme se v čase zpět k technice, kterou by už bylo možné nazvat historickou. Klasický anténní ladicí článek v konfiguraci "PÍ", sloužící k impedančnímu a výkonovému přizpůsobení drátové antény k přijímači.
Přijímací techniku v posledních desetiletích ovládly antény buď elektronické, nebo drátové s anténním transformátorem, přizpůsobené pro připojení koaxiálního kabelu. Rovněž dnešní přijímače mívají nízkoimpedanční vstup. Díky jejich vysoké citlivosti nebývá problém se slabým přijímaným signálem, spíš se potýkáme s rušivým pozadím a u levnějších přijímačů s případnými parazitními signály. Vhodným doplňkem k nim bývá spíš preselektor, přídavný laděný obvod sloužící ke zvýšení selektivity.
Jiná situace ale nastane, pokud budeme poslouchat na klasickou drátovou anténu v přírodě nebo obecně v místě bez rušení a použijeme starší přijímač s klasickým vysokoimpedančním vstupem. Potom často zjistíme, že citlivost těchto přijímačů je řádově horší než u moderních a v některých případech je signál pro ně slabý. V takovém případě je výhodným doplňkem právě anténní "PÍ" článek, který umí optimálně vzájemně přizpůsobit výkonově i impedančně anténu a přijímač.
Ve starší literatuře je návodů na tyto přizpůsobovací články několik, samotné schéma je obdobné. Zde je schéma mého pí- článku:
Při pokusu o stavbu ale často v návodech chybí důležité údaje, například podrobnosti o použitých cívkách. Proto jsem stavbu anténního článku pojal jako experiment a zapojení si trochu upravil. Ve starších konstrukcích se totiž počítá výhradně s krátkovlnnými pásmy. Chtěl jsem ale vyzkoušet funkci i pro střední, případně i dlouhé vlny. To znamenalo přidat další sekce cívky s větším počtem závitů.
Ladicí kondenzátory jsou fóliové, sovětské výroby s kapacitou 2x285pF. Obě sekce jsou spojené paralelně. Samozřejmě je možné použít i jakékoli jiné, třeba i vzduchové, pouze se mi to pro tento účel zdálo zbytečné. Přepínač je otočný dvanáctipolohový jednopólový, běžně dostupný v prodejnách s elektronickými součástkami. Cívka má devět sekcí, jednotlivé části mají počty závitů 4 - 6 - 10 - 16 - 25 - 40 - 60 - 100 - 160. Kostru cívky tvoří elektrikářská plastová trubka o průměru 20mm, pro její upevnění posloužily originální držáčky. Prvních pět sekcí cívky je vinuto válcově, další dvě divoce mezi nízká čela z odřezků trubky a poslední dvě opět divoce mezi čela z plexiskla. Mezi jednotlivými sekcemi jsou mezery, jejich účelem je zmenšení vzájemného ovlivňovámí nezařazených částí cívky se zapojenými.
Anténní článek jsem zkoušel jak doma s anténou dlouhou cca 25m a uzemněním, tak i na "portable" s drátovými anténami s délkou 20 - 40m a drátovou protiváhou. Zajímavá je jedna zkušenost - na krátkých vlnách je často výsledek diskutabilní, někdy je ladění anténního článku znát, jindy je celkem jedno jestli tam je nebo není. To může být způsobeno kolísáním impedance drátové antény v závislosti na přijímaném kmitočtu. Někdy si zkrátka anténa a rádio navzájem impedančně "sednou" tak, že přizpůsobení není třeba. Zato velmi dobré výsledky byly na "delších" krátkých vlnách a především potom na středních vlnách. Zde vyhověl i doporučovaný způsob ladění - vstupní kondenzátor na straně antény nastavit na minimální kapacitu, výstupní asi na polovinu. Přepínačem se zvolí nejvhodnější odbočka cívky, výstupní kondenzátor se doladí na maximum signálu a poté se maximum pokusíme najít i na vstupním kondenzátoru. Rezonance anténního článku je výrazná a s tím spojené zvýšení úrovně přijímaného signálu také. Rovněž zajímavé byly výsledky s prutovou anténou 4m dlouhou i na krátkých vlnách. Tedy vždy v případě, kdy byla použitá anténa kratší než čtvrt vlny na přijímaném kmitočtu. S krátkou prutovou anténou ovšem ani poté nelze počítat s nějakou zázračnou účinností.
S běžnou drátovou anténou na krátkých vlnách je často vhodné ladit anténní článek opačně - vstupní kondenzátor nastavit přibližně na třetinu kapacity, výstupní na minimum. Poté najít nejvhodnější odbočku, naladit vstupní kondenzátor do rezonance a nakonec zkusit doladění výstupním kondenzátorem.
Popsaný anténní článek je možné naladit od 16m pásma přes celé krátké a střední vlny až po NDB majáky. S nižší účinností lze doladit ještě dlouhovlnný vysílač Topolná na 270kHz. Provedení a odhadnuté počty závitů cívky se tak zdají vyhovující. Pro použití na dlouhých vlnách by asi bylo nutné doplnit ještě jednu sekci cívky s 250 závity. Konstrukce je zatím prozatimní pokusná "prkénková" , ale díky dobrým výsledkům by si zasloužila definitivní přestavbu do vhodné plastové skříňky.
Upravovat na "L" článek snad ani není třeba, při stažení příslušného kondenzátoru na minimální kapacitu vlastně vznikne také. "T" článek jsem nezkoušel, rozdíly, výhody a nevýhody takové konfigurace nedokážu posoudit.
Velice dobrý článek. Co to upravit aby chodil i jako L článek??? A tak se dala "ohýbat" vysokoimpedanční LW k 50/75 ohmů vstupu.
Diskutabilní je zda L, T, Pí. Doma používám kombinace L a T článků. U T článku je to trochu jinak. Správně naladěný má minimální kapacity.
Dnes většina výrobců preferuje T články.
Doporučuji čtivo na str.13
http://om6bb.bab.sk/files/HAM%20Kniznica/Zborniky/Ine/Litomysl%20-%201989.PDF
VY 73! Láďa
Leccos ze zprivatizovaného Svazarmu lze tu a tam levně sehnat, třeba v Holicích a na četných jiných burzách. Nekupte to! A klub pionýrů v záloze asi pořád existuje. Kdo byl jednou zdrogován vůní kalafuny, těžko odvyká ... . Inu dlouhé večery, dílna láká. Nepřivřete si prsty do svěráku!
Chválím článek, protože dnes lidi už neumí pořádně bastlit. "Zlatej SVAZARM" a klub pionýrů :-)
Věčně zelené téma. Mezi anténu a rádio opravdu něco patří. To, co stále opomíjíme. Připojíme nějaký drát a ono to hraje, to je dobré, necháme to tak. Ono to hraje, daří se příjem silných stanic. Připojíme přizpůsobovací článek, preselektor a ono to hraje stejně, tak k čemu to je? Fungovat to začne na velmi slabých signálech a o ty v DXingu především jde. Šidíme se o zisk, proto jsou třeba antenní jednotky, baluny. U vysílacích antén je to jednoznačné a markantní, u přijímacích spíše skryté téma, ale neprávem opomíjené. Laděné články jsou tak jednoduché, že je zvládne každý, jak ostatně vyplývá z tohoto dobrého návodu.
Exkluzivní kalendář Vysílače 2021 můžete objednávat v našem e-shopu.
Centrální adresa klubu, sídlo klubu:
Československý DX klub
Lorencova 5424, CZ-760 01 Zlín
E-mail: mail(at)dx.cz
Kontaktní adresa pro Slovenskou republiku
Ing. Jaroslav Lajda (předseda klubu a zástupce Slovenské republiky)
Bôrická cesta 49, SK-010 01 Žilina
E-mail: slovensko(at)dx.cz
(c) Československý DX klub 2015
Košík je prázdný
